Albánie

» Pátek 24.6.2016

Odjezd z Brna byl v 16:24 vlakem EC 173 Hungaria. Jelikož to byl přímý vůz, tak jsme v Brně nastoupili a po 29 hodinách jsme vystoupili v Baru (Černá Hora). Cestou jsme měli dvě dvouhodinové přestávky, když jsme čekali na další vlak, ke kterému přivěsí náš vůz. První přestávka byla večer v Budapešti a druhá ráno v Bělehradě. A v obou případech jsme toho využili k tomu, abychom si zašli odlovit kešky, co byly kousek od nádraží.

V Budapešti se nám podařilo najít 3 kešky a v Bělehradě pouze 2. Tam jsme si ještě před odjezdem stihli dát v nádražní hospodě místí točené pivo „Jelen“. Přece jenom jedno točené pěnivé bylo lákavější než lahvová Plzeň ve vlaku :-D. Do Baru jsme přijeli až ve 22:17, neboť náš vlak cestou nabral zpoždění (měli jsme původně přijet ve 20:31). V Baru na nás už čekal delegát s mikrobusem, který nás dovezl do hotelu Frojd, který leží cca 40 km od albánských hranic. Pár minut po půlnoci proběhlo ubytování, delegát nám pouze rozdal klíče od pokoje a neřekl ani slovo ohledně fungování hotelu. A na dotaz, kdy se podává snídaně nedokázal odpovědět, dokud si tuto informaci nezjistil od obsluhy. No, od delegáta bych čekal, že bude lépe informován a bude mít vše dopředu připravené. Potom jsme mohli celí unavení konečně padnout do postele a za zvuku puštěné klimatizace se vydat do říše snů. Ale na ráno jsme si museli nastavit budík, abychom stihli snídani, která se podávala v 8:30 hod :D.

» Neděle 26.6.2016

Po snídani jsme vyrazili na procházku po letovisku Shëngjin a přitom jsme chtěli najít bankomat, koupit si pití a směnit peníze. Bankomat jsme bohužel nenašli, cestou jsme ale potkali poštu a několik směnáren.
Našli jsme i hotel, kde vlála slovenská vlajka a měla tam být slovenská delegátka, ale zjistili jsme, že tam byla naposledy v pátek a další termín není znám. A po dotazu na recepci ohledně výletu do Tiranë nám bylo řečeno, že je to pouze pro hosty hotelu Rafaelo, takže se nemůžeme přidat.

Trochu jsem se tedy začínal bát, jestli se vůbec někam dostaneme, abychom odlovili alespoň jednu kešku a vybarvili tak další stát na mapě. To už bych asi definoval jako nemoc zvanou „geocaching“ :-D. Ale když už jsme tu byli, tak jsme si ve směnárně směnili € za AL (Albánské Leki). Potom jsme z hotelu Rafaelo vyrazili na promenádu a cestou hledali obchod, kde bychom nakoupili zásoby, hlavně pití. S tím problém nebyl, protože skoro každý hotel měl vlastní obchod, kde byly takové základní věci, napůl drogerie a napůl potraviny. A ještě jsem si na pláž k moři koupil žabky. Stály v přepočtu 40 Kč, tak jsem si dělal srandu, že si s takovou můžu koupit na každý den jinak barevné :-D.

» Pondělí 27.6.2016

Směněné peníze by nám na celou dovolenou nestačili a v letovisku Shëngjin nebyl bankomat (do této doby jsme o něm alespoň neměli vůbec tušení :-D), ale pouze směnárna, pokusili jsme se dostat do města Lezhë, kde měl být bankomat. Vyrazili jsme na bus a dokonce jsme viděli dva stát u silnice, ale jeden vypadal na nějakou cestovku, a druhý pro změnu nevypadal, že jen tak brzo odjede. U hlavní křižovatky nás ale oslovil místní domorodec a nabídl nám, že nás odveze. Já jsem se teda docela bál si k němu sednout do auta, ale přítelkyně byla akčnější a prej ať se nebojím. Tak jsme si sedli k cizímu člověku do černého mercedesu a vyrazili jsme :-D.
Jinak 98% aut jezdících v Albánii je právě značky mercedes a je jedno, jestli se jedná o osobní auto, autobus nebo dodávku. Najdou se tu exempláře od starých modelů až po ty nejnovější. Takže pro milovníka této značky je to doslova ráj :-).

Řidič se nám představil jako Marco a byl děsně upovídanej. Ale pro jistotu jsem si zapnul GPS a sledoval na mapě, jestli skutečně jedeme do Lezhë. Cestou se ještě Marco snažil smlouvat, že nás zaveze na památky a kdo ví kam ještě, ale říkali jsme mu, že chceme pouze do centra.
Říkal nám, že mercedes je „gut auto“. I když vzadu měl na zemi „gumové koberečky“ s logem Škoda :-D. My jsme se mu snažili říct, že máme doma Škodovku, ale on to špatně pochopil a slovo Škoda překroutil na Shkodra (což je město kousek od hranic s Černou Horou), a že nás tam rád zaveze. Když nám to došlo, tak nastalo přesvědčování, že ne, že chceme pouze do centra Lezhë. A nakonec nás tam opravdu dovezl. Když jsme chtěli platit, tak napřed dělal, že nic nechce, ale pak si řekl o 5€. Tak jsme mu řekli, že máme pouze Leki, tak nám ukázal, že chce 200 Leku, což je v přepočtu 39Kč.

Prošli jsme se po městě a v bankomatu vybrali dostatečnou zásobu Leku. V suvenýrech jsem si koupil červený ručník s nápisem Albánie, který tu byl o 300 Leku levnější, než u moře.
Potom jsme v obchodě nakoupili zásobu jídla, vzali jednu láhev albánského vína a vyrazili zpátky. Když jsme se blížili ke křižovatce, stál tam furgon s cedulí Shëngjin a borec na nás mával, jestli jedeme. Tak nám to pěkně vyšlo a jeli jsme zpátky k hotelu. Cesta nás stála 30 Leku za osobu. Sice to byl bus, který vypadal, že se cestou rozsype, ale dovezl nás v pořádku až k hotelu :-).
Večer jsme si zašli na večeři, a když jsme chtěli platit, číšník po nás chtěl 6,58 €. Tak jsem mu dal 7€ s tím, ať si zbytek nechá. A najednou se projevilo to, co psali v průvodci, že tu nejsou na spropitné vůbec zvyklí. A chudák číšník z toho byl celý nesvůj a tvrdil, že si to nemůže nechat, protože to je moc peněz a musí nám vrátit. Tak jsme ho přesvědčovali, že nic vrátit nechceme, ať si to opravdu nechá :-).

» Úterý 28.6.2016

Po snídani jsme se sbalili a vyrazili na parkoviště, odkud jsme předpokládali, že pojede furgon do Lezhë. Když jsme přicházeli, tak tam zrovna jeden přijel a sotva vystoupili lidi, hned jel zpátky do města. Tak jsme ho ještě stihli odchytit :-).
Po příjezdu do Lezhë tam stál velký bus s nápisem Tirana a dozvěděli jsme se, že za půl hoďky odjíždí a cesta bude stát 250 Leku za osobu. Tak jsme vyrazili do hlavního města Albánie. V průvodci bylo napsáno, že autobus zastavuje kdekoliv… A skutečně tomu tak bylo. Stačilo, aby někdo stál u silnice a zamával nebo během jízdy šel za řidičem a řekl mu, že tu chce vystoupit, tak bus hned zastavil. A bylo jedno, jestli jsme zrovna jeli po silnici, nebo po dálnici.

Po hodině a půl jsme vystoupili v hlavním městě Albánie a vyrazili po hlavní třídě směrem do centra. Jako první jsme měli v plánu kešku: „Et’hem Bey Mosque and Clock Tower„. Byla umístěná blízko mešity a věže „Clock Tower“, na kterou, jak jsme záhy zjistili, byl volný vstup. Po úspěšném odlovu jsme si tedy vyšlapali těch 97 schodů nahoru, odkud se nám naskytl pěkný výhled na město.

Potom jsme odlovili další kešku u hrobky, kterou postavili pro diktátora, který tu vládl. Ale bohužel zemřel dřív, než ji stihli dostavit, tak je nakonec pochovaný někde jinde. A jinak ta hrobka není vůbec hezká. Spíš je pěkně škaredá :-D.
Odtud jsme zamířili odlovit další kešku „BERLIN“ do parku, kde byl kus berlínské zdi jako vzpomínka na pád komunistického režimu.
Cestou mě zaujaly semafory, jelikož jim svítily i stožáry barvou, která zrovna platila. Takže celý stožár svítil buď zeleně, oranžově nebo červeně. Což se mi líbilo. Bylo to takové přehlednější a podle mne i bezpečnější. Ještě tu měli i časový odpočet, kdy dojde ke změně barvy. S tímto odpočtem jsem se už v Evropě setkal, ale se svítícím stožárem semaforu nikoliv.
Protože už jsme odlovili všechny dostupné kešky a měli jsme hlad, tak jsme zamířili zpět k parkovišti busů a cestou hledali něco, kde se najíme.
Nakonec se nám podařilo najít výbornou pizzerii. Ta jejich pizza byla opravdu luxusní. Nejenže to byla nejlepší pizza z celé dovolené, ale byla mnohem lepší, než leckterá pizza u nás.
Spokojení a s plným bříškem jsme vyrazili hledat bus, který nás odveze zpátky. Když jsme se vrátili na hotel, vzali jsme si plavky, ručník a vyrazili se čvachtat k moři.

» Středa 29.6.2016

Dnešní den byl věnován lenošení a odpočinku :-).
Kolem 14 hod jsem chtěl jít koupit pohledy a poslat je domů, ale zjistili jsme, že v celém Shëngjin se dají pohledy koupit v jediném obchodě, který měl zrovna zavřeno :-D. Takže jsme se vrátili s nepořízenou, z ledničky vzali půlku melounu, vychlazené pití a vyrazili na pláž.

Když nám dostatečně vyhládlo, zašli jsme se zcivilizovat na hotel a kolem 18 hod jsme vyrazili na večeři. Zaujala nás jedna restaurace na hlavní třídě, která měla u vstupních dveří obrovské kormidlo z lodi. Po domluvě přímo s kuchařem jsme si objednali kousky ryby s těstovinami a rybu pečenou v alobalu. A na jeho doporučení jsme k pití zvolili výborné bílé italské víno.
Bohužel došlo při komunikaci k menšímu nedorozumění a místo kousků ryby to byly plody moře s těstovinami a kuchař to uvařil pro oba dva a pak nám ještě naservírovali rybu, takže jsme vlastně měli tři jídla :-D.

Nejvíc mi chutnalo to víno, bylo fakt výborné. Potom mi chutnala ta ryba, i když jsem se na první pohled na ni moc netvářil :-.D Bohužel plody moře mě vůbec neoslovily. Nakonec se z toho stala naše nejdražší večeře. Ale peněz jsme měli dostatek a za ten zážitek to stálo :-).

Pláže se skoro vylidnily a promenáda se proměnila v tržnici, kde byly různé stánky se suvenýry. Tak jsem si tu jako suvenýr koupil potítka na ruce, tématicky červené s černým znakem Albánie, takže mi budou výborně ladit ke kolu. A ještě jsme si koupili růžovou cukrovou vatu. Dostali jsme obrovskou mega porci a růžovou barvu jsme měli na zubech ještě druhý den :-D.

» Čtvrtek 30.6.2016

Na dnešní den byl naplánován výlet do města Shkodra s návštěvou zříceniny hradu Rozafa, kde byla další keška.
Po snídani jsme si zašli koupit pohledy do jediného obchodu, který je v Shëngjin prodával. A dokonce měli i známky. A zřejmě tu nemají olizovací jako u nás, protože klučina za pultem je potíral lepidlem a rovnou lepil na pohled :-).
Potom jsme vyrazili na „odjezdovou křižovatku“, kde nás během minutky naložil zrovna projíždějící furgon. V Lezhë jsme byli poslaní na protější ulici, odkud odjížděl minibus (Ford Galaxy) do Shkodry. Seděli jsme ve třetí řadě a byl tu dostatek místa, takže mi cesta přišla mnohem pohodlnější, než klasickým autobusem. A cena byla srovnatelná. Jen jsem si nějak nemohl zvyknout na jejich „divoký“ styl jízdy, který znamenal „nacpat se kam můžeš a dostatečně u toho troubit, aby o Tobě ostatní věděli“ :-D.

Po menší objížďce kvůli uzavření silnice jsme přijeli do Shkodry, kde jsme po hlavní třídě vyrazili směr zřícenina hradu Rozafa. Vzdušnou čarou nás čekala 3 km procházka. A v tom horku to vypadalo na příšernou štreku :-D. Ještě jsme museli doplnit zásoby vody, protože by nám nevystačila. Ale cesta ubíhala kupodivu dobře, nejhorší bylo poslední stoupání před cílem. Až se najednou před námi objevila vstupní brána, kde se vybíralo vstupné 200 Lëku.

Moc tu toho z hradu sice nezůstalo, ale i tak to vypadalo na obrovský komplex. V době našeho příchodu tu dokonce byla skupinka českých turistů, již na odchodu. Ale během prohlídky jsme potkali další český pár, od kterého jsme se nechali vyfotit a dozvěděli jsme se, že jsou od Kyjova :-).

Potom jsme vyrazili odlovit jedinou kešku, která tu byla: Rozafa Castle. Tím se nám počet odlovených keší v Albánii zvýšil na 4. Nutno podotnknout, žev celé Albánii jich je v době psaní totoho článku pouze 61.

V jediné zachovalé budově tu fungovalo občerstvení, kde jsme si dali chlazené pivo a colu, což v tom horko přišlo vhod.

Při zpáteční cestě jsme jenom sešli kopec do města a po hlavní třídě se vydali směr centrum. A u jedné křižovatky proti nám jel bus s nápisem Lezhë, tak jsme na něj zamávali a hned nám zastavil :-). Nakonec se z dnešního výletu vyklubala 7,33 km dlouhá procházka.

» Pátek 1.7.2016

Na kešky už se nikam nedalo jet a od delegáta jsme měli informaci, že tu za posledním hotelem má být veřejná pláž, kde bychom se mohli vykoupat bez plavek. Taktéž nám delegát sdělil, že místní letovisko i město jsou křesťanské a s koupáním bez plavek by problém být neměl. Po snídani jsme si tedy sbalili věci a vyrazili na 11 km dlouhou procházku, jejímž cílem bylo najít onu zmíněnou pláž. Prošli jsme celé pobřeží kam až to šlo a bohužel jsme nic nenašli. Dokonce jsme se od jednoho místního dělníka dozvěděli, že koupat se bez plavek bychom raději neměli riskovat. Takže se opět ukázalo, že delegát vůbec nic neví…

Cestou jsme narazili na pár hotolevých komplexů, které vypadaly dobře, ale narazili jsme i na nedostavěné opuštěné budovy. Dokonce jsme cestu potkali dvě auta s českou SPZ.
Na poslední použitelné pláži byl takový bordel a spousta vyplavených mrtvých medúz, že jsme ani nenašli odvahu vlézt do vody. Tak jsme se pak podél moře vraceli zpátky. Až u jednoho hotelového komplexu vypadalo moře čistě, tak jsme se tu zašli osvěžit :-). A potom jsme pokračovali zpátky do našeho hotelu. Po návratu jsme se převlékli a zašli si na večeři.

» Sobota 2.7.2016

Dnešní poslední den jsme věnovali lenošení a koupání v moři :-).

Ráno u snídaně jsme čekali, že se objeví delegát a řekne nám co a jak ohledně zítřejšího odjezdu, nicméně se tak nestalo.
Po snídani jsme chvilku odpočívali na hotelu a pak šli na pláž k moři. Kolem 13 hod jsme se sbalili, že si zajdeme na něco malého k obědu a pak skočíme do obchodu nakoupit nějaký „jedlý suvenýr“ domů.
Nakoupili jsme si tedy zásobu jídla na cestu a ještě nějaké pivo a hlavně sýry. Vzhledem k tomu, že jsme měli sýr každé ráno k snídani a chutnal nám, tak jsme si od číšníka zjistili, že to je kravský sýr. A v obchodě jsme ještě koupili ovčí a kozí. Při placení jsme dokonce zjistili, že tu berou platební karty. Což už nám v poslední den moc nepomohlo :-D.
Večer jsme vyrazili na večeři. Restauraci jsme měli už vybranou z předešlého dne, kde nás lákal „mix gril“. A skutečně nám přinesli prkno plné samých dobrot z grilu. A měli jsme teda co dělat, abychom to ve dvou snědli, bylo toho opravdu hodně.

Když už jsme chtěli jít spát a stále jsme neměli žádné informace ohledně odjezdu, tak jsem delegátovi poslal sms. Hodiny zrovna ukazovaly 23:20 hod. Odpověděla jeho manželka, že je manžel pryč a že bude odjezd ve 3:30 ráno. Jelikož mi čas přišel velmi podivný, tak jsem se chtěl přesvědčit, jestli nedošlo k překlepu. Bohužel mi vzápětí přišla potvrzující zpráva, že 3:30 je skutečný čas odjezdu z hotelu a na snídani dostaneme balíček. A bylo to zdůvodněno tím, že jsou prázdniny, tak abychom se vyhnuli zácpám na silnicích a případnému zdržení během celní prohlídky. Takže nás čekalo jen pár hodin spánku. A cca 40 min po této komunikaci přijel delegát osobně na hotel a informoval nás o odjezdu. Naštěstí se ho zbylým účastníkům podařilo přemluvit na odjezd až ve 4:30.

» Neděle 3.7.2016

Ráno jsme se celí rozespalí naskládali do dodávky. Přitom na cestu sem byl zajištěn pohodlný mikrobus, tak jsem nechápal, proč na cestu zpátky máme otlučeného tranzita. Do Baru jsme přijeli před sedmou hodinou ráno a vlak nám jel až v 9, takže jsme mohli klidně odjíždět z hotelu později. Představa, že původně nás chtěl delegát odvézt ještě o hodinu dřív… A balíček na snídani jsme taky nedostali. A když jsem se zeptal delegáta, bylo mi řečeno, že ten nám měli dát na hotelu. Asi by možná dali, kdyby to tam někdo zajistil…

Aby toho nebylo málo, tak po přistavení vlaku jsme se dozvěděli, že v celém voze nejde elektrika. Nefungovalo osvětlení, klimatizace, zásuvky, WC ani sprcha. Takže zpáteční cesta taky stála za to :-D.

A pár dní po návratu zpátky do ČR jsme se dokonce dozvěděli, že si původně delegát myslel, že odjíždíme až v neděli odpoledne, nikoliv ráno. Proto byl náš odjezd takový uspěchaný. Těžko říct, jak by to s námi dopadlo, kdyby nám vlak ujel, protože přímý vůz jezdí pouze v neděli a ve čtvrtek a jsou na něj nutné rezervace…

» Závěrem…

Myslím si, že Albánie je země, která má své krásy a má turistům co nabídnout. 🙂 Než jsem odjel na dovolenou, tak jsem se setkával s reakcemi lidí, že Albánie je nebezpečná země. Nevím, jak třeba někde v nějaké opuštěné vesnici kdesi v horách, ale v místech, kde je spousta turistů, tomu tak vůbec není.
Jen je potřeba mít na vědomí, že Albánie není tak vyspělá země, takže tu člověk nemůže čekat, že si zajde na večeři a zaplatí kartou… Takže dostatek hotovosti je tu nutností. 🙂

Caches: Hungarian equestrian sports 03 – Tattersall 1878 | HUNGARY – BUD #08 | CAB48 – Arena Plaza | Old Houses: Tavern still waiting to be named | Old Sava bridge | Et’hem Bey Mosque and Clock Tower | Bell of Peace | BERLIN | Rozafa Castle

O Luky (Smurf.CZ) 70 Článků

Rád cestuji a poznávám nová místa. Baví mě fotografování, cyklistika a geocaching. A miluju kvalitní čerstvou kávičku. :-))

K článku je napsán 1 komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*